Když jsem uvažoval, čím začít blogování na nových stránkách Centra terapie tmou, napadlo mne začít něčím hodně osobním. Tak tady jsou mé nejzajímavější zážitky z posledního pobytu ve tmě, který jsem končil na Štědrý den loňského roku:

… K ránu sem mi zdály ještě dva sny. Ten první byl lucidní sen, byl to teprve můj druhý lucidní sen v životě a i ten první se mi zdál ve tmě. Tento byl ale jiný, v tomto jsme si nejen uvědomil, že sním, ale dostal jsem se dál – začal jsem ten sen tvořit. V okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že sním, měl jsem velkou chuť si přivolat do snu jednu konkrétní osobu. To se mi ale nepodařilo, ten sen se odehrával ve velmi krásném prostředí a krása toho místa mne uchvacovala a tím rušila v mém soustředění. Sen se odehrával v malém provensálském městečku se spoustou úžasných malých uliček, ve kterých navíc probíhal jarmark. V jedné z těch uliček, která byla o něco širší, rostly spousty květin mně neznámého jednoho druhu, které kvetly velmi světle modrými květy. Moc se mi líbily a já jsem je v tom snu nechal rozkvétat a také rozrůstat dál a šířeji do té uličky až jich byla nekonečná záplava.

Pak jsem se probudil, ale vzápětí jsem opět usnul a zdál se mi ten druhý sen, který byl jen o mně a o té osobě, kterou jsem si do předchozího snu marně pokoušel přivolat. A ten sen byl překrásný, v běžném životě vlastně neuskutečnitelný.

 

V noci pak přišel další zajímavý zážitek pro který bych použil slova předchozího návštěvníka této chatky: „Je tu okolo mne všechno, jen ne tma.“ Začalo to tím, že celý strop byl porostlý červenou trávou, dlouhou a vlnící se, vlající dolů. Okolo byla tráva obklopena jednoduchými geometrickými tvary, které do sebe zapadaly v oblých či ostrých tvarech, v barvách pestrých, ale tmavých – tmavě modrá, tmavě červená, tmavě písková aj. Nejvíce připomínaly koberce. Nejzajímavější na těch tvarech bylo, že vlastně žily hudbou, kterou jsem při tom poslouchal. Velmi to připomínalo pohyblivý videomapping při hudebních produkcích – pokud používám správnou terminologii... V podstatě z počátkem každé nové písničky se tvary a barvy změnily a pohyb se znovu rozjel. Výrazné tóny vpouštěly do vizualizace výrazné tvarové objekty, blesky, tunely, vibrující či vlnící se plochy. Je třeba říct, že ty viztualizace byly nejen překrásné, ale především, že jsem z nich byl úplně nadšený, doslova jsem s nimi byl propojen, nebyl jsem pouhým divákem...