Tma byla nakonec úplně jiná, než jsme čekaly (klasicky). Šla jsem do ní s tím, že přijde katarze, budu se v ní potácet a řešit si svou Tmu, špínu a mnohaleté nánosy, že ji propláču a prokřičím.

Nebylo tomu tak. Tma byla naprosto klidná, jiná, jako závoj před zrcadlem, kterého není třeba se bát. Bojíme se pouze neznáma v ní a v sobě, bojíme se sami sebe. 

Když odhodíme masky a budeme každý tím, kým jsme, bez lží, manipulací a přetvářky, bude nám lépe. Zkuste to třeba hned teď.

Jak už jsem napsala, čekala jsem katarzi, nestalo se to.

Pravda je, že to bylo dost možná i tím, že jsme kompletně se sestřičkou zbořily systém (představy o tom, jak budu jist pouze bezlepkovou veganskou stravu a nekompromisně se čistit se rozplynul ve formě chleba s máslem a panákem před nástupem). Pokračovaly jsme tím, že jsme se navštěvovaly, což opravdu není běžně a musím říct, že tyto hovory mi daly stejně, jako tma sama. Chvílemi jsem si připadala jako zvířátko, které jen spí, jí, pije a chodí na záchod. Ale díky tomu jsem si dost vyřešila svůj postoj k jídlu, o kterém jsem si myslela, že už je v pořádku. 

Ve tmě všechno vypadá veliké, prostor, ve kterém jste, Svět, vesmír. Zjistila jsem, že se nebojíme tmy, jako takové, ale neznáma v ní a dost možná sami sebe. Myšlenky první dny víří jako utržené ze řetězu, ale pak se klidní a klidní a dost možná nastane okamžik, kdy nemyslíte vůbec na nic a věřte, té to pro mne byl okamžik nejvyšší blaženosti, protože se mi to v minulosti snad nikdy nepovedlo. A tma svítí a víří, vypadá jako tekutá a jindy jako samet, který máte potřebu pohladit. Pro její svit jsem si v ní připadala jako v noci za úplňku a mysl se mi snažila tvořit prostor kolem mě. Často jsem se v místnosti dost nesmyslně ztratila a dokonce několikrát, jako správná dáma narazila čumákem do dveří, zdi, křesla, nebo postele.

Což vás dokonale vrátí do reality.

Ve tmě se Vám mění sny, jsou živější, zářivější, víc opravdové. Najednou pak víte, co je v životě důležité a co Vás jen zatěžuje. Že vše, co se děje, má nějaký důvod. Často není nutné jej ale hledat, vypnout hlavu a věci se začnou dít. DOVOLIT SI, UVOLNIT SE.

A pak přijde ten okamžik, kdy vyjdete ven, motá se Vám ze světla hlava a vidíte a vnímáte Svět jinak, je barevnější a krásnější.