Je to 9 let od doby, kdy jsem začal hledat vnitřní klid. Za tu dobu jsem toho zkusil už opravdu hodně, ale pouze během pobytu ve tmě jsem se dokázal dostat opravdu k sobě samému. Do míst uvnitř duše, tam kde je klid. Jinými slovy se dá říct, že tma mi ukázala, kde byl po celé ty roky problém. V momentě, kdy jsem se dostal sám k sobě, pochopil jsem, že v duši mám klidu víc než dostatek, ale přes ten nepořádek v hlavě jsem měl problém se k tomuto klidu dostat.

Ve tmě člověk prostě a jednoduše přijde na to, že namísto života duševního, který v sobě obsahuje jakousi lehkost a přirozenost bytí, žije život myšlenkový a emocionální. Tma byla rájem přítomného okamžiku, kde čas i všechny emoce a tíha myšlenek ztratí svůj zbytečný smysl.

          Ve tmě neexistuje to, co existuje za světla. Ve tmě člověk najde to ticho a klid, který má v duši. Tma vytahuje na povrch přirozenost a lehkost, kterou za světla člověk nevnímá přes všechny ty vjemy, myšlenky a emoce, které vytváří jakousi clonu, která brání schopnosti čerpat z vnitřní síly a přirozenosti, kterou má v sobě každý z nás. Je to přirozeně nenásilná cesta, jak vyjít ven z vlastní hlavy a být v kontaktu sám se sebou, uvědomovat si své bytí, svou cenu a jedinečnost.